Červenec 2018

Afgánský chrt (Afghan Hound)

28. července 2018 v 8:10 Plemena psů

Afgánský chrt (Afghan Hound)

Afgánský chrt je laskavý a přívětivý pes, podarovaný moudrostí od svých předků. Je to důstojný a rezervovaný pes, s určitou nadšenou a vášnivou divokostí.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Afghan Hound
PŮVOD:
Afgánský chrt je plemenem existujícím již několik tisíciletí. Byl vyšlechtěn v Afghánistánu, křížením Afgánského původního loveckého chrta s Perským chrtem - Salukou. Na konci 19. století jej dovezli do Velké Británie, kde byl v roce 1907 utvrzen standard tohoto plemene. Tam také v roce 1926 vznikl první "Klub milovníků afgánského chrta".
POPIS:
Afgánský chrt má exotický zevnějšek, majestátní ocas a grandiózní pohyb. Je plný síly a důstojnosti, má nezávislý charakter - to je Afgán. Afgánský chrt je dostatečně vysoký pes, výška v kohoutku je u psů 65 až 75 cm, u feny 60 až 65 cm, váha se pohybuje v rozmezí 23 až 28 kg, má pevnou a silnou postavu. Hlava je nadstavená, v prodloužené linii. Uši má dlouhé a visící, přiléhající k hlavě, pokryté velmi dlouhými, hedvábnými chlupy. Oči jsou trojúhelníkového tvaru, východního rázu, jsou temné, někdy s nazlátlým odstínem. Čenich nosu je černý, u světle zbarvených psů může být i temně-hnědý. Ne příliš krátký ocas je zakončen smyčkou. Afgánský chrt má krásnou, rovnou, honosnou a hedvábnou srst, která stojící postavu Afgána krásně a důstojně rámuje. Tlapy jsou touto hustou srstí dobře kryté, srst vytváří jakési "cvičky". Zbarvení je různorodé: jedno-, dvou-, trojbarevné. Pes může mít černou masku nebo polomasku s brýlemi, může však být i bez masky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 68 až 74 cm.
Fena má v kohoutku 63 až 69 cm.
VÁHA:
Afgánský chrt váží v rozmezí 23 až 27 kg. (Standard FCI váhu neuvádí.)
SRST:
Afhánský chrt má krásně vznešenou, hedvábnou a rovnou srst, která na zádech, bocích a zadečku má velmi jemnou strukturu. Na přední straně hlavy má srst krátkou, na zadní je dlouhá, zřetelně dobře splývající. Všechny barvy srsti jsou přijatelné.
CHARAKTER:
Afgánský chrt je laskavý a přívětivý pes, podarovaný moudrostí od svých předků, žijících v poušti. Je nezávislý, avšak zdrženlivý a přívětivý k dětem. Je to důstojný a rezervovaný pes, s určitou nadšenou a vášnivou divokostí.
PÉČE:
Afgánský chrt vyžaduje tvrdé, ale laskavé výzvy a povely a zvýšené fyzické zátěže. Má rád delší procházky a větší prostor. Srst potřebuje soustavnou péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Afgánský chrt se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes, určený k nahánění vysoké zvěře.
VYUŽITÍ DNES:
Hlídač a společník.
PLEMENO:
FCI X. - Chrti.
Sekce 1 - Chrti.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AF
ČÍSLO STANDARDU:
228/ 22. 11. 2004 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
09. 11. 2004
POZNÁMKA:
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

Fotky: Afgánský chrt (foto, obrazky)
Fotky: Afgánský chrt (foto, obrazky)

Turecká kočka Van (Turkish Van)

28. července 2018 v 8:08 Plemena koček

Turecká kočka Van (Turkish Van)

Turecká kočka Van mají neobvykle bujný temperament a zaujmou nás nádherným mňoukáním. Vody se nebojí, mají k ní velice kladný vztah. Lehce se naučí plavat a dokonce pod vodou loví rybky.

PLEMENO:
Turecká kočka van je plemeno polo-dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Turecká kočka van byla vyšlechtěna již před několika tisíciletími v Turecku, v jihovýchodní provincii, blízko jezera Van. V roce 1955 byla z Turecka dovezena do Anglie, kde se selekcí dovršil vývoj a vzhled plemene. Od té doby se rozšířila do mnoha zemí. V roce 1971 plemeno přiznala FIFe.
HMOTNOST:
V rozmezí 3 až 8,5 kg.
SRST:
Srst je delší, měkká, jemná a velice hedvábná. Je rovná s jen nehustým podsrstím. Barva je oslnivě bílá s červeně kaštanovým označením na hlavě a na ocase. Dle barvy srsti se rozeznávají tři druhy. V Anglii krémově zbarvené Van vymírají.
HLAVA:
Hlava je trojúhelníkového tvaru, s pevnou bradou.
NOS:
Nos je středně dlouhý rovný.
UŠI:
Uši jsou větší, posazené rovně a blízko sebe. Mají žluto-růžovou barvu a chomáčky vlasů uvnitř mušlí.
OČI:
Oči jsou velké a kulaté. Mají většinou světle-jantarovou barvu nebo modrou s růžovým obrysem. Barva očí však může být různá, někdy modrá, jindy oranžová.
TĚLO:
Tělo je svalnaté, masivní a pevné. Krk je krátký. Hrudník má dobře vyvinutý. Ramena, záda i bedra jsou svalnatá. Nohy jsou středně dlouhé a silné. Tlapky má oválné, s chomáčky vlasů mezi prsty.
OCAS:
Pokrytý tmavšími kruhy, na čumáku se nacházejí souměrné (symetrické) skvrny. Ocas je hebký, chlupatý, úměrně dlouhý, kaštanově rezavé barvy s jasně zřetelnými kaštanovými obroučky (prstýnky). Zbarvení kruhů u mladých koček nemusí být stejné barvy.
CHARAKTER:
Turecká kočka van má neobvyklý charakter a zaujme nás nádherným mňoukáním. Vody se nebojí, mají k ní překvapivě kladný vztah. Lehce se naučí plavat a pod vodou dokonce loví rybky. Mají neobyčejně bujný temperament, zvláště v mladém věku, a milují hrátky ve sněhu. Takovéto kočky je vhodnější chovat, pokud je to možné, v páru, neboť pro své hry potřebují jedince se stejným temperamentem.
OSTATNÍ POPIS:
Koťata tureckých koček Van se rodí vyspělá a s nádhernou srstí. Již čtvrtý den života otevírají oči a za tři neděle jsou zcela samostatná.
PÉČE:
Srst koček je nutné rozčesávat kartáčem.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA.

Fotky: Turecká kočka Van (foto, obrazky)

Turecká Angora (Turkish Angora Cat)

28. července 2018 v 8:07 Plemena koček

Turecká Angora (Turkish Angora Cat)

Tyto nádherné Turecké Angorky mají jemný a přítulný charakter, zároveň je to velmi živá a aktivní kočka.

PLEMENO:
Turecká Angora je plemeno polodlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Podle dostupných údajů asi nejstarší přírodní plemeno koček na světě. Toto plemeno vzniklo na území Malé Asie.
PŘIKŘÍŽENÁ PLEMENA:
Snad křížením domácí místní kočky s kavkazskou divokou (lesní).
HMOTNOST:
2,25-5 kg
SRST:
Srst je středně dlouhá, jemná, hedvábná, měkká na pohmat, přiléhající k tělu. Na krku a plecích je delší a vytváří límec. Na břiše může být volnější. Pod srstí je slabé, zvláště na zádech. Nejčastěji jsou vidět kočky bílé barvy. A jest-li v Evropě především se rozšiřují bílé, tak v Americe různobarevné. Dnes se chová ve všech možných ale přírodních barvách
HLAVA:
Krátká, široká, má tvar dolu zašpičatělého trojúhelníka. Podbradek je zakulacený.
NOS:
Je střední, poněkud sražený, růžový.
UŠI:
Silné, relativně krátké, vertikálně nasazené, zašpičatělé na koncích, trochu spuštěné. Ušní dutiny jsou uvnitř pokryty chmýřím srsti.
OČI:
Velké, oválné, nepatrně kose posazené, zřetelné. Podle očí bílé angorské kočky se rozdělují do čtyř druhů (žlutavé, zelené, modré, různobarevné oči). Ruské angory mají oči hlavně zelené - což je vzácné v jiných zemích.
TĚLO:
Delší, obratné, elegantní, úměrné postavy, vypadající velice silné. Zadní část je poněkud nadzdvižená.
Krk je středně dlouhý, urostlý, silný. Hrudník i plece jsou dobře vyvinuté. Záda jsou svalnatá, břicho je široké, pevné. Nohy jsou dlouhé, pevné s nádhernými kulatými tlapami (zadní jsou delší než přední). Mezi prsty - chomáčky vlasů.
OCAS:
Turecká Angora má dlouhý, široký u základu a zužující se ke konci ocas. Po celé délce je pokryt dlouhou srstí. Je zvednut vzhůru, nad tělem a při rychlém pohybu se může dotýkat hlavy.
CHARAKTER:
Tyto nádherné kočky mají jemný a přítulný charakter, jsou velice vázané ke svému chovateli. Jsou bystré, vnímavé, rychle chápající a učící se přání a potřeb člověka. Je to velmi živé a inteligentní plemeno, nejraději se pohybuje v horních svérách bytu a ráda leze svému člověku na ramena.
OSTATNÍ POPIS:
Své jméno Turecká Angora dostala podle města Angora (Ankara). Angora zahrnuje několik velkých různých plemen.
PÉČE:
Péče o srst je nejjednodušší, nevyžadují to, co perské kočky.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFe

Fotky: Turecká Angora (foto, obrazky)

Tonkinská kočka (Tonkinese Cat)

28. července 2018 v 8:05 Plemena koček

Tonkinská kočka (Tonkinese Cat)

Tonkinská kočka je velice vázána na lidi, zvláště na děti. Věnuje jim veškerou svoji lásku.

PLEMENO:
Krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Předpokládá se, že jméno vzešlo od pojmenování bývalé provincie na teritorii severního Vietnamu, Tonkin. Druhé jméno je Tonkiness.
Poprvé byla uznána "Kanadskou asociací koček", a následně v roce 1984 i britskými a americkými společnostmi.
PŘIKŘÍŽENÁ PLEMENA:
Vznikla křížením Barmských a Siamských koček.
VELIKOST:
Je to poměrně velká kočka.
SRST:
Srst je krátká a hustá, hedvábná a lesklá, vydatně přiléhající na tělo. Barva srsti je zlatavá, u mladých koček je o něco světlejší, u starších tmavší. Dle barvy rozlišujeme již 12 druhů.
HLAVA:
Hlava je více čtvercová a méně špičatá, než u siamských koček. Brada je masivní, tváře jsou zakulacené.
UŠI:
Uši jsou středně velké, stojaté, široce posazené, na koncích zlehka zakulacené.
OČI:
Oči nejsou velké, jsou šikmo posazené. Mají zeleno-modrou barvu, jako je barva vody.
TĚLO:
Tělo je středně velké a svalnaté. Krk je urostlý a hrudník dobře rozvinutý. Záda jsou silná, trochu klenutá, bedra široká. Nohy jsou poměrně delší, urostlé a pevné. Zadní nohy jsou delší než přední. Tlapy nejsou velké, tvarem jsou oválné.
OCAS:
Ocas je delší, ke konci se zužující, většinou zdvižen nahoru.
CHARAKTER:
Tonkines je velice vázán na lidi, zvláště na děti. Věnuje jim veškerou svoji lásku.
OSTATNÍ POPIS:
Tvarem hlavy i těla připomíná Birmu. Urostlá je jako siamská kočka.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CCA, ACFA, ACA.

Fotky: Tonkinská kočka (foto, obrazky)

Tiffany kočka (Tiffany Cat / Chantilly)

28. července 2018 v 8:03 Plemena koček

Tiffany kočka (Tiffany Cat / Chantilly)

Tiffany kočka je energická, živá a "upovídaná" kočka. V jejím charakteru jsou obsaženy všechny povahy "Siamské kočky".

PLEMENO:
Tiffany kočka je plemeno polo-dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Tiffany kočka byla uznána v USA na počátku 80. let 20. století, podle principu Siamské kočky. A to i navzdory tomu, že postavou těla je podobná Perské birmě.
VELIKOST:
Tiffany kočka je středně velká.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 6,5 kg.
SRST:
Srst je hedvábná, není příliš dlouhá, od zad k břichu se zesvětluje. Typickým zbarvením pro Tiffany je prokvétající, stříbřitě-modrá barva.
HLAVA:
Hlava je zakulaceného tvaru, se šikmým čelem.
NOS:
Nos je rovný, výrazně prodlužuje "stop".
UŠI:
Uši jsou široce posazené, natočené dopředu, na koncích zlehka zakulacené.
OČI:
Oči svým zbarvením připomínají jantar.
TĚLO:
Tělo je dosti svalnaté, na nedlouhých nohách.
OCAS:
Tiffany kočka má krátký a hebce chlupatý ocas. Je většinou stejné barvy jako čumák, uši a nohy.
CHARAKTER:
V jejím charakteru jsou obsaženy všechny povahy "Siamské kočky". Je energická, živá a "upovídaná".
PÉČE:
Tiffany kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF.

Fotky: Tiffany kočka (foto, obrazky)

Thajská kočka (Thai Cat)

28. července 2018 v 8:00 Plemena koček

Thajská kočka (Thai Cat)

Thajská kočka původem velké, mohutné a svalnaté plemeno. Výcviku dobře poddávají, příkazy se lehce učí nazpaměť.

PLEMENO:
Krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Thajské kočky byly dovezeny do Velké Británie v letech 1870-1880. Byla to mohutná a svalnatá zvířata, s kulatou hlavou. V současné terminologii se nazývají Tradiční siami. Selekcí vznikl slabší typ siamů, známý jako klasický. Třetí typ thajské kočky vznikl zpracováním klasických siamovitých. Ve 20. století všechny tyto tři typy siamů dovršily svůj vývoj.
Všechny tři druhy se však od sebe navzájem odlišují.
VELIKOST:
Jde o velké kočky.
HMOTNOST:
V rozmezí 4 až 8 kg.
HLAVA:
Hlava je široká, má tvar zaobleného rovnoramenného trojúhelníku. Délka hlavy je o poznání větší, než její šířka.
UŠI:
Uši mají střední rozměr.
TĚLO:
Tělo má mohutnou, nikoliv však krátkou postavu.
CHARAKTER:
Thajské kočky jsou kouzelné. Jsou zajímavé a přitažlivé nejen svým zevnějškem, ale také svým snášenlivým charakterem a živým chováním. Jsou nesmírně vázány na člověka. Společnosti majitele dávají přednost dokonce i tehdy, jsou-li v domě i jiná zvířata. Thajské kočky se výcviku dobře poddávají a příkazy se lehce učí nazpaměť. Je možné naučit je také na obojek a vodítko. Mají "věděníchtivou" v povahu, spolu s těmito kočkami získává celá rodina i obrovský kopec zábavy.
OSTATNÍ POPIS:
viz. Siamská kočka.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA.

Fotky: Thajská kočka (foto, obrazky)

Sphynx (Sfynx Cat)

28. července 2018 v 7:59 Plemena koček

Sphynx (Sfynx Cat)

Sphynx je velice vzácné a řídce se vyskytující plemeno. Rodí se s krátkou a velice měkkou sametovou srstí. S růstem ale srst postupně vypadá a zmizí.

PLEMENO:
Sphynx je plemeno bezsrstých domácích koček.
PŮVOD:
Poprvé se objevila v Kanadě v roce 1960 výsledkem mutace obyčejné kočky. Křížením prvního bezsrstého kocoura-mutanta se svojí matkou vzniklo první bezsrsté kotě a dalo základ plemenu. V Rusku se rozvíjejí zvláštní Donské sfinxy, vyšlechtěné v Rostově na Donu po zcela náhodném nálezu kočky v roce 1987. Od Kanadské kočky se odlišují v mnoha parametrech.
VELIKOST:
Střední.
SRST:
Sphynxove se rodí s krátkou, velice měkkou sametovou srstí. S růstem ale srst postupně vypadá a zmizí. Zůstává pouze tenký sametový povlak na čumáčku, uších, tlapách a horní části nohou.
HLAVA:
Hlava má klínovitý tvar, klenuté čelo, krátký nos a vystupující lícní kosti.
UŠI:
Uši jsou dosti velké, zaoblené a široce posazené.
OČI:
Oči jsou hluboce posazené, zkosené, většinou zlatavého nebo měděného (pouze u černých Sfinx) nádechu.
TĚLO:
Tělo je protažené a pružné, s dlouhým ocasem. Nohy jsou dlouhé a tenké.
OSTATNÍ POPIS:
Sphynx je velice vzácné a řídce se vyskytující plemeno. Kůži má elastickou, "přebytečnou", s vráskami na hlavě, krku, podpaží a v tříslech. Mohou mít libovolné zbarvení, barva očí však musí ladit se zbarvením kůže.
PÉČE:
Sphynx se rodí holý, je to rozdíl od donského sphynxe, který se rodí chlupatý a postupně vylysá. Také péče o něj je v mnohém jiná, třeba v tom, že se tak cca 1x za 14 dní musí koupat, aby se umyl jeho pot.

Fotky: Sphynx (foto, obrazky)

Somálská kočka (Somali Cat)

28. července 2018 v 7:57 Plemena koček

Somálská kočka (Somali Cat)

Somálská kočka je veselá a hravá, bystrá a učenlivá, přitom vnímavá a klidná.

PLEMENO:
Somálská kočka je plemeno polo-dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Vznikla z Habešské kočky. Vyšlechtěna byla po dlouhé selekci v USA a v Kanadě a v roce 1967 získala svoje jméno. Je uznána a šíří se v mnoha zemích.
VELIKOST:
Somálská kočka je již na pohled větší, než habešská.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 5,5 kg.
SRST:
Srst je středně dlouhá, hustá a měkká. Na břichu je delší než na zádech. Zbarvení je různé. Evidováno je osm různých barev. Nejčastěji nacházíme tmavo-hnědé a modré.
HLAVA:
Hlava se vyznačuje zřetelným přechodem z čela na čumák. Má měkké linie čela i tváří.
UŠI:
Uši jsou velké, se širokým základem a špičatými konečky. Ušní lastury jsou většinou natočeny směrem do stran.
OČI:
Oči má velké a lesklé, mandlového tvaru. Jsou zelené nebo jantarové barvy, s tmavým lemováním.
TĚLO:
Somálská kočka má svalnaté a tvárné tělo. Hlava je klínovitá. Končetiny má dostatečně dlouhé. Krk je silný a krátký, s ozdobným "límcem". Nohy jsou dostatečně dlouhé, pevné a urostlé, olemované hustou srstí, tzv. "kalhotkami". Tlapy jsou oválné a malinké, s chomáčky srstí mezi prsty.
OCAS:
Ocas je středně dlouhý, u kořene tlustý, směrem ke konci se zužuje. Je pokrytý dlouhou srstí.
CHARAKTER:
Povaha Somálské kočky je přátelská. Je veselá a hravá, bystrá a učenlivá, přitom vnímavá a klidná.
PÉČE:
Somálská kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA.

Fotky: Somálská kočka (foto, obrazky)
Fotky: Somálská kočka (foto, obrazky)

Snowshoe

28. července 2018 v 7:52 Plemena koček

Snowshoe

Plemeno Snowshoe vzniklo křížením dvoubarevných Amerických krátkosrstých koček se Siamskými kocoury.

PLEMENO:
Krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Plemeno Snowshoe vzniklo výsledkem křížení dvoubarevných Amerických krátkosrstých koček se Siamskými kocoury. Již v roce 1980 mělo plemeno mělo svůj standard.
PŘIKŘÍŽENÁ PLEMENA:
Americké krátkosrsté kočky, Siamští kocouři.
VELIKOST:
Snowshoe patří do široké skupiny krátkosrstých koček.
HMOTNOST:
Asi 2,5 až 5,5 kg.
SRST:
Krátká, lesklá, pevně přiléhající.
Jsou uznány dvě varianty:
1.)Sil-point:- tělo má barvu teplého mléka, hrudník a břicho bledého žlutě hnědého odstínu, známky (point) jsou temně hnědé.
2.)Blue-point:-s tělem modro bílé barvy, hrudník a břicho jsou ještě bledší, značky temně šedě modré barvy.
HLAVA:
Klínovitá, ve tvaru trojúhelníku, s výrazným zlomem nosu.
NOS:
Středně dlouhý, výrazný.
UŠI:
Velké a špičaté.
OČI:
Velké mandlové oči se zvláštní temně modrou barvou.
TĚLO:
Tělo svalnaté se středně dlouhým, nechlupatým ocasem. Tlapy jsou středně velké, kulaté, všechny čtyři musí mít bílé "ponožky".
OSTATNÍ POPIS:
Snowshoe vnějšími znaky připomíná Ragdolla, je však mnohem menší.
ZVLÁŠTNOSTI:
Charakteristickou zvláštností Snowshoe jsou čtyři bílé tlapky, bílý proužek na čumáku a také bílá skvrna na hrudi.
PÉČE:
Snowshoe nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
TICA

Fotky: Snowshoe (foto, obrazky)

Skotská klapouchá kočka (Scotish Fold Cat)

28. července 2018 v 7:51 Plemena koček

Skotská klapouchá kočka (Scotish Fold Cat)

Skotská klapouchá kočka je velice nenáročná. Má vyrovnaný charakter a velkou vázanost na svůj dům i na člověka.

PLEMENO:
Skotská klapouchá kočka je plemeno krátkosrstých koček.
PŮVOD:
První kočky tohoto plemene byly přivezeny do Skotska v roce 1961. Na východě byla "klapouchá" známá již před staletími.
VELIKOST:
Skotská klapouchá kočka je středně velká kočka.
HMOTNOST:
V rozmezí 2,5 až 6 kg.
SRST:
Srst má krátkou, ale hustou. Je elastická a měkká, k tělu dobře přiléhající. Zbarvení může být zcela libovolné, jednobarevné, mnohobarevné, pruhované.
HLAVA:
Hlava je kulatá a robustní. Má široké čelisti, kulatou bradu a plné tváře, a to především u kocourů.
NOS:
Nos je krátký a široký, bez "stopu".
UŠI:
Uši jsou široce postavené, posazené takovým způsobem, že jejich vrchní část visí dolů a přikrývá ušní otvor.
Visící uši u koček jsou výsledkem mutace. U koťat je to zřetelné již v pětinedělí, kdy se ouška začínají zvedat.
OČI:
Oči jsou velké a kulaté, odkryté a široce posazené. Jejich barva odpovídá zbarvení těla kočky.
TĚLO:
Skotská klapouchá kočka je pevné, harmonické postavy. Tělo je krátké, silné, nízké a kompaktní. Ramena a stehna jsou stejně široká, hrudník je objemný a široký. Nohy jsou středně dlouhé a pevné, s kulatými a půvabnými tlapami.
OCAS:
Ocas není příliš dlouhý, je u kořene tlustý a na konci zašpičatělý.
CHARAKTER:
Skotská klapouchá kočka má vyrovnaný charakter a velkou vázanost na svůj dům a na člověka. Je velice nenáročná.
PÉČE:
Skotská klapouchá kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA, TICA

Fotky: Skotská klapouchá kočka (foto, obrazky)

Singapurská kočka (Singapore Cat)

28. července 2018 v 7:49 Plemena koček

Singapurská kočka (Singapore Cat)

Singapurská kočka je půvabná a živá kočka, plná života. Je zábavná a poslušná, v rodině bývá miláčkem všech dětí.

PLEMENO:
Krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Plemeno Singapurských koček se zformovalo v zemích jižní a východní Asie. Jeho vlastí je Singapur. V roce 1976 se Singapurská kočka dostala do USA, kde byl v roce 1981 zpracován její standard a kočka byla přiznána.
VELIKOST:
Malá.
HMOTNOST:
V rozmezí 2 až 4 kg.
SRST:
Srst je krátká, velmi jemná, tenká, hedvábná a vydatně přiléhající k tělu. U kocoura bývá většinou o něco delší. Nejvíce charakteristickou barvou je dvojí, temně hnědý "tiking" na krémovém základě a bez kresby. Čenich nosu i polštářky tlap jsou dle předpisu temně hnědé. Hrudník a břicho mohou být jemně hnědé.
HLAVA:
Hlava je kulatá, s krátkými a širokými čelistmi, tupým čumákem a plnou bradou. Přechod od čela na čumák téměř není zřetelný. Polštářky knírů jsou dobře viditelné.
UŠI:
Uši má velké a dlouhé, s hlubokou a zašpičatělou ušní mušlí, neboli dutinou.
OČI:
Oči jsou velké, mandlového tvaru, s hnědou obrubou, trochu šikmo posazené. Jejich barva je různá, od zlatavé až do měděné.
TĚLO:
Tělo je středně dlouhé, trochu kulaté, svalnaté, ne příliš lehké, avšak půvabné. Krk je středně dlouhý, záda silná a zlehka vypouklá. Hruď je dobře rozvinutá. Nohy jsou pevné a ztepilé, ne příliš dlouhé. Tlapy jsou malinké a úzké, prsty mají staženy do hrudek.
OCAS:
Singapurská kočka má přiměřeně dlouhý, u základu tlustý, postupně se však ztenčuje až k tupému konečku ocas.
CHARAKTER:
Singapurská kočka je půvabná a živá kočka, plná života. Je rychlá, avšak poslušná. Je zábavná a v rodině bývá miláčkem všech dětí.
OSTATNÍ POPIS:
Od jiných plemen se odlišuje celou řadou vnějších znaků.
PÉČE:
Singapurská kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,CFA,TICA.

Fotky: Singapurská kočka (foto, obrazky)

Sibiřská kočka (Siberian Cat)

28. července 2018 v 7:46 Plemena koček

Sibiřská kočka (Siberian Cat)

Sibiřská kočka může přijetí jakékoliv královny zkrášlit, ba přímo vyzdobit. - takto charakterizují angličané Sibiřskou kočku. Je nezávislá, samostatná a sebevědomá. Doma je však válející se bytostí, s nadáním odstranit ze svého majitele jakýkoliv stres.

PLEMENO:
Polodlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Sibiřská kočka byla vyšlechtěna v Rusku. Pochází zřejmě z křížení místních původních koček s kočkami dovezenými z různých zemí, především Blízké a Východní Asie. Plemeno bylo v roce 1992 uznáno "Celosvětovou federací chovatelů koček" (FIFe). Od roku 1987 se v Rusku začalo pracovat na jeho šíření a díky hrstce nadšenců, je dnes Sibiřská kočka oblíbená a známá po celém světě. Od roku 1986 se rozvojem tohoto plemene zabývají také v Evropě.
HMOTNOST:
Kocour váží v rozmezí 6 až 10 kg.
Kočka váží v rozmezí 4 až 6 kg.
SRST:
Sibiřská kočka má dlouhou srst na hrudníku, krátkou na ramenou, na zadních končetinách má "kalhotky". Standardní barva je tzv. "agut". Ale vídáme i jiná, vzácná, zbarvení: modré, prokvétající, černě kouřové, mramorové, bi-kolorové a červené.
HLAVA:
Hlava je kulatá a široká, dobře úměrná tělu. Má lehce vypouklé čelo, přechod z čela k nosu je malý. Vyznačuje se nízkými lícními kostmi, plnými, silnými tvářemi a čelistmi a širokou bradou. Uši jsou střední velikosti, u základu široké a mají štětečky. Dlouhé kníry a obočí a široký, stejný, jako má liška, límec, zdůrazňuje moc a dovršuje charakteristický vzhled tohoto sympatického domácího zvířete.
NOS:
Nos je rovný, střední délky.
OČI:
Oči jsou velké, široce posazené, barvy zelené nebo nažloutlého odstínu. Jsou však i další možné varianty, a to u zbarvení "van" a "bílé".
TĚLO:
Tělo je svalnaté, přízemní a zaoblené. Nohy má svalnaté, s chomáčky mezi prsty.
OCAS:
Sibiřská kočka má široký, dlouhý, u kořene silný a dobře olemovaný ocas.
CHARAKTER:
Sibiřská kočka je nezávislá, samostatná a sebevědomá. Jsou z nich vynikající lovci. Doma to jsou však válející se bytostí, s nadáním odstranit ze svého majitele jakýkoliv stres. Kočka je dostatečně živá, přítulná, hravá, nevázaná a vytrvalá. Lehce se učí na toaletu. Jindy se však u ní projeví svéhlavost, neochota, a ne vždy na pozornost svého majitele odpovídat
láskou. Je dobře přizpůsobená pro život v podmínkách mírných a středních zeměpisných šířek. Dobře se snáší se psy jakéhokoliv plemene a nebojí se vody.
OSTATNÍ POPIS:
Sibiřská kočka je velké a významné zvíře, pro které je charakteristické, jak důležitě si vyšlapuje. Přírodní krása, zdraví a nenáročné udržování učinilo z této kočky oblíbeného miláčka.
NEDOSTATKY:
Rovný profil, odpovídající "perskému" typu. Dlouhá a úzká hlava nebo čumák. Ploché tváře. Malinké, kulaté, hluboce posazené oči. Uši "perského" typu. Krátké tělo. Slabá kostra a maličké tlapy bez chomáčků srsti. Dlouhý krk. Krátký, špatně olemovaný ocas. Srst, která je bez podsrstí.
PÉČE:
Srst sibiřské kočky nevyžaduje zvláštní péči, jelikož se nestáčí.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
FIFé,TICA.

Fotky: Sibiřská kočka (foto, obrazky)

Siamská kočka (Siamese Cat)

28. července 2018 v 7:41 Plemena koček

Siamská kočka (Siamese Cat)

Siamská kočka je lehká a elegantní. Plemeno vznikalo před více jak 600 lety na území Siamu, dnešního Thajska. Siamské kočky se vždy vysoce cenily a žily pouze na dvoře panovníků.

PLEMENO:
Siamská kočka je plemeno orientálních krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Stát Thajsko se dříve jmenovalo Siam. Plemeno, které vznikalo před více jak 600 lety na území této země, tedy dostalo jméno Siamské kočky. Předpokládá se, že jejím předkem byla místní Bengálská kočka. Existuje mnoho druhů Siamských koček a rozdělují se podle svého zbarvení. Siamské kočky se vždy vysoce cenily a žily pouze na dvoře panovníků.
V druhé polovině 19. století dovezl panovník Siamu do Evropy, jako dar vysoce postaveným osobnostem, několik desítek Siamských koček. V roce 1884 přivezl anglický konzul v Bangkoku toto zvíře do Londýna. V roce 1901 se konal britský "Klub siamských koček" a v roce 1902 byl stanoven její standard. Poté bylo toto plemeno vyvezeno do Ameriky a jiných zemí.
Na počátku 20. století byla Siamská kočka dovezena také do Ruska. Výsledkem páření se s jinými plemeny a místními kočkami ztratila Siamská kočka svoji čistokrevnost. V její domovině v Thajsku došlo ke stejné situaci.
Proto začala "Asociace ochrany divokých koček Thajska" nyní znovu pracovat na zvýšení počtu Siamské kočky a obnově čistoty plemene. Rozvojem plemene se aktivně zabývají také v Anglii.
VELIKOST:
Miniaturní.
HMOTNOST:
V rozmezí 2,5 až 5,5 kg.
SRST:
Srst je velice krátká, hustá, lesklá a vydatně přiléhající. Všechny siamské kočky mají akromelaninové zbarvení, což je různá barva základní srsti a vlasového pokrytí na čumáčku, uších, nohách i ocase. Takové zbarvení se jmenuje "point". Rodí se světlé a teprve s růstem později tmavnou. Dle zbarvení srsti je známo okolo 20 různých druhů siamských koček.
HLAVA:
Hlava je středně velká, k poměru těla úměrná, má klínovitý tvar. Tvarem je podobná hlavě kuny. Brada a čelisti jsou přiměřeně velké.
NOS:
Nos je rovný a dlouhý, linii čela prodlužuje bez zlomu.
UŠI:
Uši jsou delší a velké. V posazení jsou široké a na koncích špičaté.
OČI:
Oči mají mandlový tvar, jsou zlehka zešikmené, ne příliš hluboko posazené a mají jasně modrou nebo šedou barvu.
TĚLO:
Krk je dlouhý a urostlý. Tělo svalnaté, pružné, trochu protáhlé, avšak úměrně stavěné. Ramena jsou přibližně v jedné šířce s bedry. Záda a bedra jsou silná. Nohy jsou dlouhé, tenké, urostlé a pevné. Zadní nohy jsou o trošku delší než přední. Tlapy jsou malinké, oválné.
OCAS:
Siamská kočka má dlouhý a tenký, na konci zašpičatělý ocas.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA.


SIAMSKÉ A ORIENTÁLNÍ KOČKY - historie

Původní vlastí tohoto tradičního plemene je Siam (dnešní Thajsko). První kočky s modrýma očima se zcela zvláštním, do té doby neznámým zbarvením, byly dovezeny do Anglie roku 1884. Zde si získaly mnoho príznivců a na mnoho let byly mezi prvními nejžádanějšími známými plemeny koček. Během času se změnil vzhled siamských koček na štíhlé a elegantní plemeno a výrazně rozšíril počet jejich barevných variant. Kromě toho došlo ke změnám v exteriéru těchto koček. Původní kočky šilhaly a měly zalomené konečky ocásku. Zatímco v počátcích jejich chovu byly tyto znaky žádoucí, postupem let bylo zjišteno, že se jedná o dedičné defekty, a proto se začaly z chovu vyřazovat.

Siamská kočka má hlava dlouhou, klínovitou s rovným profilem. Uši má velké a široce nasazené, končetiny i ocas dlouhé. Trup koček musí být elegantní. Její srst je krátká a nemá podsadu. Proto je těsně přilehlá k tělu, čímž vyniknou její elegantní tvary. Odznaky - zbarvení těchto koček je tmavá maska, uši, končetiny a ocas musejí být v dobrém kontrastu se světleji zbarveným tělem. Oči siamek jsou modré. Tyto kočky mají takzvaně psí povahu, vyžadují pozornost svého pána, jsou velmi zvědavé a bez jejich asistence se nic doma neobejde. Jsou to také kočky velice inteligentní a rády se učí. Není výjimkou, že dokáží aportovat malé předměty nebo chodit na vodítku.

Orientální krátkosrsté kočky jsou elegantní, štíhlé a podobají se kočkám siamským, ze kterých byly vyšlechtěny. Jsou poměrně mladé plemeno bez odznaku se zelenýma očima. Tyto kočky se těší značné oblibě, takže počet jejich barevných variant se stále rozšiřuje. Toto plemeno bylo vyšlechtěno v padesátých letech v Anglii ze siamské kočky s čokoládovými odznaky krížením s jednobarevnými evropskými krátkosrstými kočkami a jako
plemeno uznána v roce 1958.

V současné době uznává FIFe v této skupině několik desítek plemen a barevných variet. Orientální krátkosrsté kočky mají tělo středně dlouhé, štíhlé a pružné, na dlouhých, jemných končetinách s malými, oválnými tlapkami. Zadní končetiny jsou poněkud vyšší než přední. Krk mají dlouhý a jemný, ocas dlouhý, rovný a špicatý. Tělo, končetiny včetne tlapek, hlava a ocas mají být v primeřeném poměru a mají působit harmonicky. Hlavu mají dlouhou, dobře formovanou, sbíhající se rovnoměrně k jemnému čenichu, s dlouhým nosem a výraznou bradou.

Fotky: Siamská kočka (foto, obrazky)

Seychelská kočka (Seychellois Cat)

28. července 2018 v 7:40 Plemena koček

Seychelská kočka (Seychellois Cat)

Seychelské kočky jsou stejně jako jejich další orientální příbuzní, inteligentní, extrovertní kočky, jejichž přítomnost v domácnosti nelze přehlédnout.

Od letošního roku (2006) se rozrostla skupina siamských a orientálních koček o další plemeno - seychelskou kočku. Jedná se vlastně o siamskou nebo balinéskou kočku s bílou skvrnitostí. Podle rozsahu skvrnitosti je dále dělíme na zbarveni van, harlekýn a bikolor. Je uznaná v krátkosrsté i dlouhosrsté variantě s EMS kódy SYS a SYL.

Seychelky jsou stejně jako jejich další orientální příbuzní, inteligentní, extrovertní kočky, jejichž přítomnost v domácnosti nelze přehlédnout. Mají silnou vazbu k člověku, neměly by zůstávat dlouho samotné. Jsou velmi hovorné a společenské, rády konverzují mezi sebou i s lidmi. Tělo mají elegantní a pružné, jejich oči mají modrou barvu a mandlový tvar, srst je hedvábná. Koťátka se rodí bílá, teprve později získávají barevné odznaky na masce, uších, ocase a tlapkách.

Ve skupině koček zařazených do kategorie IV. tedy patří následujíc plemena: siamská, balinéská, orientální krátkosrstá, orientální dlouhosrstá (javánská), seychelská krátkosrstá, seychelská dlouhosrstá kočka a od r. 2007 i petersbald.

Fotky: Seychelská kočka (foto, obrazky)

Selkirk-rex (Selkirk Rex)

28. července 2018 v 7:39 Plemena koček

Selkirk-rex (Selkirk Rex)

Původní Selkirk-rex byl krátkosrstý. Křížením s Perskou kočkou jej takto vyšlechtil americký felinolog ze státu Montana, Jerry Newmann. Již od počátku plemene se evidují 2 druhy, dlouhosrstí a krátkosrstí.

PLEMENO:
Selkirk-rex je plemeno koček, které zahrnuje 2 druhy:
1.)krátkosrsté,
2.)dlouhosrsté.
PŮVOD:
Plemeno Selkirk-rex vzniklo v USA, v roce 1987. Původní Selkirk-rex byl krátkosrstý, křížením s Perskou kočkou jej takto vyšlechtil americký felinolog ze státu Montana, Jerry Newmann. Díky tomuto šlechtění se rodila krátkosrstá i dlouhosrstá koťata, s kombinovanou kadeřavou a rovnou srstí. Proto již od samotného počátku tohoto plemene se evidují 2 druhy, odlišující se délkou a typem srsti. Plemeno je uznáno TICA, ale zájem o ně projevily i jiné organizace.
VELIKOST:
Střední.
HMOTNOST:
V rozmezí 3 až 5 kg.
SRST:
Rozdíl Selkirk-rexů je zmíněn již v samotném názvu - jsou dlouhosrstí i krátkosrstí. Srst dlouhosrstých je dokonale unikátní, obsahuje totiž všechny 3 typy ochlupení. Proto vypadají dlouhosrstí Selkirk-rexové tak exoticky. Zajímavé je, že se koťata rodí dosti kadeřavá, následně však svoji kadeřavost ztrácejí a obnovuje se jim až mezi osmým a desátým měsícem života. Barva těchto koček bývá různá, od celo-bílé, krémové, modré, aj, až do kombinované bílo-černé, rezavé s bílou, zastřené stříbrné, aj.
OČI:
Oči jsou kulaté, široce posazené a velmi zřetelné.
TĚLO:
Tělo mají svalnaté, nohy jsou středně dlouhé. Dlouhosrstí Selkirk-rexové mají velké tlapy.
OCAS:
Selkirk-rex má hustě porostlý, se zahnutým koncem ocas.
CHARAKTER:
Selkirk-rex je velice klidná a vyrovnaná kočka.
PÉČE:
Srst vyžaduje důkladnou péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA,TICA

Fotky: Selkirk-rex (foto, obrazky)

Savanová kočka (Savannah Cat)

28. července 2018 v 7:36 Plemena koček

Savanová kočka (Savannah Cat)

Savanová kočka je výsledkem zkřížení afrického servala a kočky domácí.

PLEMENO:
Savanová kočka je jedno z nejnovějších kočičích plemen, které jsou v současnosti šlechtěny malým počtem šlechtitelů na celém světě. Počet koček je nízký a poptávka vysoká.
PŮVOD:
Savanová kočka je výsledkem zkřížení afrického servala a kočky domácí. Při šlechtěni se využívají různá plemena kočky domácí - krátkosrsté, např. Orientální krátkosrstá, egyptská, serengetská a bengálská. I když není obtížné dosáhnout reprodukce mezi servaly, většinou je velmi obtížné dosáhnout zkřížení mezi servalem a domácí kočkou. První zdokumentované zkřížení afrického servala s domácí kočkou, bylo v roce 1980 šlechtitelkou Judy Frank v americké Pensylvánii.
Koťata vzniklá prvním zkřížením (a následující generace) servala a kočky domácí, nebo servala a savanové kočky se nazývají savanové kočky domácí. Cílem křížení je vytvořit unikátní kočku domácí, která má fyzické znaky podobné servalovi a povahu kočky domácí. Savanové kočky jsou známé pro svojí přátelskou povahu, jsou hravé a zvědavé. Momentálně jsou to největší kříženci, kteří v současnosti existují. Jejich jméno bylo převzato z afrických travnatých ploch, které jsou domovem servala a také podle prvního a jediného kotěte vyšlechtěného Judy Frank v roce 1980 (Savana).
VELIKOST:
Savanová kočka je pouze stále na začátku svého vývoje a nabízí menší, přibližně 10kg v porovnání se servalem asi 20kg a méně náročnou variantu savanové kočky používají kočičí záchody, a nevyžadují speciální potravu či veterinární péči) pro milovníky koček.
HMOTNOST:
přibližně 10kg.
SRST:
Mají nádhernou srst, která může být buď skvrnitá, nebo pruhovaná,barva od stříbrné až po lehce oranžovou. Mají takzv. "slzy" okolo očí.
Standart pro toto plemeno předepisuje, že kočka má být stříbrné či šedé barvy s tím, že tyto odstíny se mohou trochu odlišovat, jako až černá, hnědošedá,stříbrošedá, nebo černošedá.
CHARAKTER:
Savanové kočky jsou známé pro svojí přátelskou povahu, jsou hravé a zvědavé.
OCAS:
Jsou velmi vznešené, mají dlouhý krk, dlouhé nohy a dlouhý ocas.
UŠI:
Velké kulaté uši. Uši mají být velké a vztyčené se širokou základnou a zakulacenými vršky.
NOS:
Z profilu nos má být dlouhý, malá brada, která přidává na vzhledu divokého zvířete.
HLAVA:
Hlava musí být delší než širší a jeví se jako poněkud menší ve vztahu k velikosti těla.
Při pohledu zepředu má tvar tvořit výrazný trojúhelník.
OSTATNÍ POPIS:
V prvních třech generacích savanové kočky jasou samci neplodní (někdy i ve čtvrté) a z toho důvodu to většinou trvá 5 generací, než může dojít ke zkřížení dvou savanových koček.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
V roce 1996 byla savanová kočka po prve prezentována komisí TICA (Mezinárodní Asociace koček) a plemeno bylo zaregistrováno. Savanové kočky se stále vyvíjí, jednak jako plemeno, ale i ve své popularitě u chovatelů a jako TICA uznavané plemeno. Na zahraničních výstavách je v současné době možné vidět savanové kočky generace F3 (či více).

Fotky: Savanová kočka (foto, obrazky)
Fotky: Savanová kočka (foto, obrazky)

Ruská modrá kočka (Russian Blue Cat)

28. července 2018 v 7:31 Plemena koček

Ruská modrá kočka (Russian Blue Cat)

Ruské modré kočky vynikají neobvyklou krásou. Vyznačují se především oddaností svému majiteli a radostí z jeho společnosti.

PLEMENO:
Ruská modrá kočka je plemeno krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Jejím domovem je Rusko.
Podle pověsti se jejich šířením zabývala Kateřina II a na výpravy je brali již dávní Vikingové. Tím se také modré kočky dostaly do Evropy, do Velké Británie. Rozšířená selekce je začala odnášet k "modrému zahraničnímu (cizímu) druhu (typu)" krátkosrstých koček, a místní k - "modrému britskému typu". V USA se Ruská modrá kočka poprvé objevila v roce 1900. Existuje také dlouhosrstý druh Ruské modré kočky, který se jmenuje "Nibelung". Ve 40. letech 20. století jim doplnili siamskou krev a již v roce 1965 měly svůj současný vzhled.
Po druhé světové válce hrozil Ruské modré kočce zánik. Ve Velké Británii však byla vysoce oceňována, a to natolik, že byla uskutečněna veškerá opatření k její záchraně a k jejímu zušlechtění a zdokonalení.
HMOTNOST:
V rozmezí 3 až 5,5 kg.
SRST:
Srst je rovná, má čistě modrou barvu, rovnoměrnou, bez jakýchkoliv odstínů.
HLAVA:
Hlava má půvabný, jemně urostlý tvar. Lebka je úzká, klínovitá. Čumák i profil vytváří rovný úhel.
NOS:
Nos je malý a krátký.
UŠI:
Uši jsou velké a špičaté, na vnitřní straně jsou bez chlupů, na konečkách mají střapečky.
OČI:
Oči jsou zelené barvy, mají mandlový tvar.
TĚLO:
Končetiny jsou dlouhé, ztepilé. Tlapy mají oválné a dosti úzké. Strop nosu i spodní část mohou být šedo-modré.
OCAS:
Ocas je poměrně dlouhý, s ostrým, špičatým koncem.
CHARAKTER:
Klidný charakter modrých koček se vyznačuje především oddaností svému majiteli a radostí z jeho společnosti, což demonstrují tím, že vstávají na zadní, panáčkují, objímají jeho nohy a zároveň typicky mňoukají. Tato kočka má však také ohromující lovecký instinkt, který dokazuje svými skoky do dálky. Typická je také svojí zvláštní osobní hygienou.
OSTATNÍ POPIS:
Ruská modrá kočka vynikaje neobvyklou krásou.
ZVLÁŠTNOSTI:
Hlavní odlišností modrých koček je krátká a lesklá srst, stejné modré barvy s jednolitým prokvétajícím třpytem.
VADY:
Bílé skvrny, pruhovanost, těžká kostra, žlutá barva očí, siamský typ.
PÉČE:
Jednou týdně je nutné Ruskou modrou kočku rozčesávat, nejdříve proti srsti a následně po srsti, hladce učesat a promačkat ručníkem "tam i zpět".
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA,TICA

Fotky: Ruská modrá kočka (foto, obrazky)
Fotky: Ruská modrá kočka (foto, obrazky)

Rexi

28. července 2018 v 7:29 Plemena koček

Rexi

Velice se poutají na člověka a dávají přednost jeho společnosti…

PLEMENO:
Jde o skupinu koček s krátkou a zvlněnou srstí.
PŮVOD:
Vznikla následkem náhodné mutace evropské krátkosrsté kočky; nazvané jako u shodné mutace králíků. Rozlišujeme tři základní kurantní barvy rexů (devon-rex, německý- rex a korniš- rex), kteří nejsou rovnocenní a vznikli téměř současně na různých územích Anglie (Kornuell a Devonschir) a Německa, okolo roku 1950, a následně se rozšířili do jiných zemí, včetně do USA, kde byli různé druhy těchto koček. Všechna tři plemena jsou uznána FIFe.
HMOTNOST:
3-5 kg
SRST:
vlnitá
HLAVA:
Kníry a obočí jsou obvykle kadeřavé.
CHARAKTER:
Velice se poutají na člověka a dávají přednost jeho společnosti, než přátelství s jinými zvířaty. Rexi se dostatečně lehce cvičí (trénují), skoro nejsou nemocní, nehledě na citlivé změny počasí a teploty vzduchu.
ZVLÁŠTNOSTI:
Charakteristickým rysem je úplná absence pesíků (krycích) vlasů. Mají nanejvýš velmi krátké prachové vlásky, nesmírně měkké, "plyšové".
PÉČE:
Jelikož je srst rexů velice lámavá, prakticky ji nelze rozčesávat, je možné ji nanejvýš uhlazovat rukou.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
TICA, CFA

Fotky: Rexi (foto, obrazky)

Ragdoll (Ragdoll Cat)

28. července 2018 v 7:27 Plemena koček

Ragdoll (Ragdoll Cat)

Ragdoll je kočička, která se podle pravidel rodí vždy bílá, po pár dnech se však již začíná zbarvovat.

PLEMENO:
Polo-dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Plemeno Ragdoll bylo vyšlechtěno v USA na konci 60. let 20. století.
PŘIKŘÍŽENÁ PLEMENA:
Bílá perská modrooká kočka a Siamský kocour.
HMOTNOST:
Kocour dosahuje hmotnosti 7 až 10 kg.
SRST:
Ragdoll má jemnou a polodlouhou srst. Při šíření plemene se povoluje trojí zbarvení: kolor-point, bikolor, mitted a čtyři barvy - "seal", blue, čokoláda a liliový. Koťata se podle pravidel rodí bílá, ale po pár dnech se již začínají zbarvovat. Tělesně však dozrávají a i zbarvení se jim může lehce vyvíjet, tzn. tmavnout, až do třech let.
HLAVA:
Hlava vytváří široký klín, v závislosti na zbarvení může mít očernalé tváře a čelisti.
OČI:
Oči jsou velké a oválné. Musí být modré, jiná barva není přípustná.
TĚLO:
Tělo může u samců dosahovat až do délky jednoho metru, počítá se od čumáčku až ke konci ocasu. Nohy jsou dlouhé s oválnými tlapkami.
OCAS:
Ragdoll má středně dlouhý ocas.
CHARAKTER:
Ragdollje hebká, přítulná a velice poddajná a tvárná kočka. Dovede se však také velice dobře bránit, zároveň je však "stresu-odolná" a obranu používá až ve velice krajním případě. "Hadrová panenka" se jí říká proto, že při zdvižení uvolní svalstvo, a jakoby "visí". Milovníci tohoto plemene tvrdí, že Ragdoll může nepřítomnost dětí v rodině plně nahradit. Jsou vnímavé, chápavé, inteligentní, přítulné, hravé a s jinými zvířaty se dobře sžívají.
Svým charakterem částečně připomínají psy. Stejně jako oni jsou totiž svému majiteli raději neustále v patách.
OSTATNÍ POPIS:
Zevnějškem připomínají barmskou kočku, mají však širší hrudník, masivnější zadní část těla a silnější nohy.
PÉČE:
Ragdoll potřebuje přiměřenou péči o srst. Jinak nevyžaduje žádnou zvláštní péči.

Fotky: Ragdoll (foto, obrazky)
Fotky: Ragdoll (foto, obrazky)

Perská kočka (Persian Cat)

28. července 2018 v 7:25 Plemena koček

Perská kočka (Persian Cat)

Díky charakteru a nádhernému zevnějšku patří perská kočka mezi "aristokraty" v rodině koček.

PLEMENO:
Perská kočka je plemeno dlouhosrstých koček
PŮVOD:
V původu tohoto plemene je mnoho nejasného. Podle všeho se na jejím vývinu přičinily pouštní a asijské stepní kočky, žijící v dávné době na teritorii blízké Asie. Předpokládáme, že jejich vlastí je Turecko. Historické "zřeďování" perské kočky se v Evropě začíná v 16.až 17.století, kdy byla dovezena do Itálie a následně i do Francie. Zvíře se dost rozšířilo a získalo velikou oblibu.
VELIKOST:
Perská kočka je středních rozměrů, robustní.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 7 kg.
SRST:
Tělo je pokryté hedvábnou, lechtavou, měkkou a dlouhou srstí, což zvířeti dává zajímavý a přitažlivý vzhled. Okolo ramen a krku srst vytváří honosný "límec".
Zbarvení je různé. Rozlišujeme řádově 90 různých druhů. Uznána je černá, bílá, modrá, červená, krémová, liliová. Jednobarevné kočky nesmějí mít skvrny nebo značky, tzn. že zbarvení celého těla musí být celistvě jednotné. Barva čenichu nosu, polštářků tlap a kníru podle pravidel odpovídá základnímu zbarvení.
HLAVA:
Je velká a masivní, s kulatým vypouklým čelem. Čelisti má plné. Kníry jsou na pohled dlouhé. Brada je silná, čelisti široké, mocné,
NOS:
Nos je maličký a krátký, avšak široký a zlehka zvednutý.
UŠI:
Uši mají trojúhelníkový tvar, jsou krátké, na koncích zakulacené, široce a nízko posazené, nakloněné dopředu, s chomáčky dlouhých vlasů uvnitř mušlí.
OČI:
Oči mají všechny perské kočky velice přitažlivé. Ohromují svojí velikostí i tvarem. Jsou velké, silné, kulaté, široce posazené a výrazné. Barva je tmavě oranžová, modrá, měděná. Kočky předepsaného zbarvení mají vlastní barvu očí.
TĚLO:
Masivní, silné, svalnaté, úměrně stavěné. Krk je krátký, trochu silnější. Hrudník je široký a hluboký. Ramena, záda a bedra mají silná. Nohy jsou krátké, rovné, výkonné, s dostatečně velkými vlasovými tlapami. Prsty jsou silné a sevřené, mezi nimi jsou chomáčky dlouhých vlasů.
OCAS:
Není dlouhý, je spuštěn k zemi, huňatý, s lehce zatočeným konečkem.
CHARAKTER:
Perská kočka se vyznačuje přítulným charakterem a plnou důvěrou k člověku. Je spokojená a klidná. Její oddanost k člověku je možné přirovnat i k oddanosti psa.
OSTATNÍ POPIS:
Perské kočky se značkami na hlavě, tlapách a ocasu jsou řazeny do samostatného plemene - tzv. "point". Perská kočka se v porovnání s jinými plemeny prokazuje nejvyšším stupněm zdomácnění. Ztratila dokonce i schopnost lovit myši, krysy a nemůže být mimo domov. Tyto zvláštnosti charakteru, spolu s nádherným zevnějškem, z ní činí "aristokratku" mezi kočkami. Perská kočka je rozšířena v mnoha zemích světa.
PÉČE:
Perská kočka potřebuje každodenní důkladnou a pečlivou péči o srst.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA

Fotky: Perská kočka (foto, obrazky)
Fotky: Perská kočka (foto, obrazky)