Orientální kratkosrstá kočka (Oriental Shorthair Cat)

Pátek v 12:41 |  Plemena koček

Orientální kratkosrstá kočka (Oriental Shorthair Cat)

Existuje více jak 40 barevných variant, z nichž nejznámější je hnědá, nebo-li havana orientální kratkosrstá kočka, která připomíná barvu havanského doutníku.

PLEMENO:
Krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Tyto elegantní oientální kratkosrstékočky vznikly křížením "siamských" koček s obyčejnými domácími kočkami. Plemeno vzniklo v Anglii, přiznáno bylo v roce 1972 a šíří se v Americe, Austrálii a na Novém Zélandu, již od roku 1977.
VELIKOST:
Střední.
HMOTNOST:
V rozmezí 4 až 6,5 kg.
SRST:
Existuje více jak 40 barevných variant. Nejznámější je hnědá oientální kratkosrstá kočka nebo-li "havana", která připomíná barvu havanského doutníku. Toto plemeno vzniklo a standard získalo v roce 1958 ve Velké Británii. Existují ještě také "eboni", což je černá, zelenooká krasavice, modrá se zelenýma očima, kouřová, liliově-proužkovaná, tzv. "nacpaný karton". Libovolné zbarvení srstového pokrytí želvové, tygří. Srst je lesklá, krátká, vydatně přiléhající k tělu.
HLAVA:
Hlava má klínovitý tvar.
NOS:
Nos je rovný a dlouhý.
UŠI:
Uši má velké a špičaté.
OČI:
Oči jsou středně velké a široce posazené.
TĚLO:
Tělo těchto koček je středně dlouhé, protáhlé a pružné. Nohy mají dlouhé a ztepilé. Tlapy nevelké a oválné.
OCAS:
Orientální kratkosrstá kočka má dlouhý, tenký a zašpičatělý ocas
CHARAKTER:
Charakter Orientální kratkosrsté kočky je mírný, snášenlivý a přítulný. Je však také energická a živá, nadmíru chytrá, lehce se učí např. přijít, když ji zavoláme, a přinese nám naše "odložené věci".
OSTATNÍ POPIS:
Jedinou jejich slabostí je zvýšená vášeň k teplu.
PÉČE:
Pečovat o tato zvířata není potřeba.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA

SIAMSKÉ A ORIENTÁLNÍ KOČKY - historie

Původní vlastí tohoto tradičního plemene je Siam (dnešní Thajsko). První kočky s modrýma očima se zcela zvláštním, do té doby neznámým zbarvením, byly dovezeny do Anglie roku 1884. Zde si získaly mnoho príznivců a na mnoho let byly mezi prvními nejžádanějšími známými plemeny koček. Během času se změnil vzhled siamských koček na štíhlé a elegantní plemeno a výrazně rozšíril počet jejich barevných variant. Kromě toho došlo ke změnám v exteriéru těchto koček. Původní kočky šilhaly a měly zalomené konečky ocásku. Zatímco v počátcích jejich chovu byly tyto znaky žádoucí, postupem let bylo zjišteno, že se jedná o dedičné defekty, a proto se začaly z chovu vyřazovat.

Siamská kočka má hlava dlouhou, klínovitou s rovným profilem. Uši má velké a široce nasazené, končetiny i ocas dlouhé. Trup koček musí být elegantní. Její srst je krátká a nemá podsadu. Proto je těsně přilehlá k tělu, čímž vyniknou její elegantní tvary. Odznaky - zbarvení těchto koček je tmavá maska, uši, končetiny a ocas musejí být v dobrém kontrastu se světleji zbarveným tělem. Oči siamek jsou modré. Tyto kočky mají takzvaně psí povahu, vyžadují pozornost svého pána, jsou velmi zvědavé a bez jejich asistence se nic doma neobejde. Jsou to také kočky velice inteligentní a rády se učí. Není výjimkou, že dokáží aportovat malé předměty nebo chodit na vodítku.

Orientální krátkosrsté kočky jsou elegantní, štíhlé a podobají se kočkám siamským, ze kterých byly vyšlechtěny. Jsou poměrně mladé plemeno bez odznaku se zelenýma očima. Tyto kočky se těší značné oblibě, takže počet jejich barevných variant se stále rozšiřuje. Toto plemeno bylo vyšlechtěno v padesátých letech v Anglii ze siamské kočky s čokoládovými odznaky krížením s jednobarevnými evropskými krátkosrstými kočkami a jako
plemeno uznána v roce 1958.

V současné době uznává FIFe v této skupině několik desítek plemen a barevných variet. Orientální krátkosrsté kočky mají tělo středně dlouhé, štíhlé a pružné, na dlouhých, jemných končetinách s malými, oválnými tlapkami. Zadní končetiny jsou poněkud vyšší než přední. Krk mají dlouhý a jemný, ocas dlouhý, rovný a špicatý. Tělo, končetiny včetne tlapek, hlava a ocas mají být v primeřeném poměru a mají působit harmonicky. Hlavu mají dlouhou, dobře formovanou, sbíhající se rovnoměrně k jemnému čenichu, s dlouhým nosem a výraznou bradou.

Fotky: Orientální kratkosrstá kočka (foto, obrazky)
Fotky: Orientální kratkosrstá kočka (foto, obrazky)
 

Orientální dlouhosrstá kočka - javánská (Oriental Longhair (Javánka))

Pátek v 12:39 |  Plemena koček

Orientální dlouhosrstá kočka - javánská (Oriental Longhair (Javánka))

Orientální dlouhosrstá kočka (javánská) je plemeno dlouhosrstých koček. Orientální dlouhosrstá kočka je přátelská, mazlivá, čilá a podnikavá kočička.

PLEMENO:
Dlouhosrsté kočky.
PŮVOD:
Zkřížením Orientální krátkosrsté kočky s Balijskou kočkou byly vytvořeny hedvábné orientální kočky s polodlouhou srstí. Došlo k tomu v roce 1985 v Severní Americe v chovatelském zařízení Sholine paní Sheryl Ann Boyle.
PŘIKŘÍŽENÁ PLEMENA:
Siamské kočky, Balijské kočky a Orientální krátkosrsté kočky.
VELIKOST:
Orientální dlouhosrstá kočka je středně velká kočka.
HMOTNOST:
V rozmezí 4,5 až 6 kg.
SRST:
Srst je krásně hedvábná a těsně přiléhá k tělu.
CHARAKTER:
Orientální dlouhosrstá kočka je přátelská, mazlivá, čilá a podnikavá kočka.
PÉČE:
Orientální dlouhosrstá kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
FIFé, CFA, TICA

Povídání o plemeni:
Javánka podobně jako balinéska nemá žádnou souvislost s indonéským ostrovem, podle kterého byla pojmenována. Škoda, že toto poetické pojmenování se oficiálně změnilo na orientální dlouhosrstá, neboť podle logiky věci, by se balinésky měly nazývat siamské dlouhosrsté kočky. Další používaný název pro toto plemeno je mandarín.

Javánka je relativně nové plemeno, které vzniklo křížením balinésky a orientální krátkosrsté kočky. Na jejich vyšlechtění se nezávisle na sobě podíleli chovatelé ze Spojených států a Británie. Javánka je tedy považována za mladší plemeno než balinéska a první výraznější osobnosti tohoto plemene se objevili až v 70-tých letech 20. století.

Na javánky se vztahuje stejná charakteristika jako na orientální krátkosrsté kočky, samozřejmě s výjimkou délky srsti. A nebo se dá říct, že je to plně zbarvená balinéska. Javánky jsou štíhlé, dlouhé, elegantní kočky s hedvábnou srstí bez podsady. Hlava tvoří trojúhelník, uši jsou velké a nízko nasazené. Nos je dlouhý a rovný, oči zelené, mandlové a zešikmené, což dává javánkám tajuplný orientální výraz.Tělo je jemné, ale dobře osvalené s dlouhým krkem. Nohy jsou vysoké a štíhlé, s malými oválnými tlapkami. Ocas je dlouhý, dobře osrstěný jemnou, hedvábnou srstí. Srst na těle je také delší, ale přilehlá, bez podsady, krčního límce a necuchá se, proto je péče o ní jednoduchá.

Zbarvení javánek je stejné jako u orientálek, tj. v barvách plných (černá, čokoládová, modrá, lilová, červená, krémová, skořicová, plavá), želvovinové, navíc mohou být s kresbou (mramorovaná, tygrovaná, tečkovaná, ticked tabby), nově i se stříbrným tipingem a stínovaná. Existuje i čistě bílá javánka se zelenýma očima. Trochu matoucí uznávání barevných variet je u CFA, kde jsou pod javánkami zařazeny skoro všechny balinésky, kromě čtyř siamských typů se sealovými, čokoládovými, modrými a lilovými (v USA ledovými) odznaky (tzn., že např. balinéska s červenými odznaky nebo balinéska s lilovými odznaky s kresbou je v CFA vedena jako javánka).

Javánka je milá, inteligentní a aktivní kočka, která trpí nechutí být sama. Nejšťastnější je, když se zabývá nějakou činností ve společnosti svého člověka.

Křížení orientálních krátkosrstých koček s javánskými je povoleno kvůli vylepšení typu javánek. Koťata narozená z tohoto spojení se nazývají varianti a nelze je použít zpětně do chovu krátkosrstých orientálek. Rovněž křížení balinések a javánek mezi sebou je možné.

Fotky: Orientální dlouhosrstá kočka - javánská (foto, obrazky)
Fotky: Orientální dlouhosrstá kočka - javánská (foto, obrazky)

Ocicat kočka (Ocicat Cat)

Pátek v 12:38 |  Plemena koček

Ocicat kočka (Ocicat Cat)

Ocicat kočka je velice muzikální, jejich mňoukání je hlasité a melodické…

PLEMENO:
Ocicat kočka je plemeno kratkosrstých koček
PŮVOD:
Poprvé se získalo ve státě Michigan při křížení habešských a siamských koček. Plemeno svoje označení získalo od skvrnité divoké kočky ocelot. V roce 1986 bylo plemeno uznáno TIKA - Mezinárodní asociací koček.
VELIKOST:
Samci jsou jen o málo větší, než samice.
HMOTNOST:
V rozmezí 2,5 až 6,5 kg.
SRST:
Skvrnitá kresba srsti připomíná Egyptskou mau. Ocicat je však přitom menší a graciéznější, má ladnější a půvabnější pohyb, a proto je spíše bližší k orientální skvrnité kočce.
CHARAKTER:
Ocicat kočky jsou velice společenští, již od nejútlejšího věku se rádi učí a samotu nevydrží příliš dlouho, stejně jako orientální kočky.
OSTATNÍ POPIS:
U výstavních Ocikatů musí být skvrnitost v souladu se striktním standardem: skvrna na zádech přechází do pásma na břiše.
ZVLÁŠTNOSTI:
Ocicat kočky jsou velice muzikální, hlasitě a melodicky mňoukají.
PÉČE:
Ocicat kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
FIFé, CFA, TICA

Fotky: Ocicat kočka (foto, obrazky)
 


Norská lesní kočka (Norwegian Forest Cat)

Pátek v 12:37 |  Plemena koček

Norská lesní kočka (Norwegian Forest Cat)

Norská lesní kočka je jedno z nejstarších plemen, vzniklo pravděpodobně z angorských koček, které byly do Norska dovezeny v 16.století. Vyznačují se klidným charakterem, trpělivostí a nevázaností.

PLEMENO:
polodlouhosrstých koček
PŮVOD:
Norská lesní kočka je jedno z nejstarších plemen, které vzniklo na bázi nečistokrevných koček. Je nejrozšířenější zejména v zemích severní Evropy, tzn. Norsku, Švédsku, aj. Standard byl uznán v roce 1977.
Existuje několik verzí o vzniku těchto koček. Nejpravděpodobnější verze je, že se vyvinuly z angorských koček, které byly do Norska dovezeny v 16.století. Zde se tyto kočky přizpůsobovaly drsnému klimatu a podnebním podmínkám, často lezly po stromech a lovily ryby. Díky tomu se jim také vyvinuly jejich silné drápy. Existuje však i domněnka, že norská lesní kočka je angorskou mutací divoké kočky Felis silvestris grampia, kterou ze Skotska dovezli Vikingové. Na starých dřevorytech byla bohyně Frea často zobrazována v trize, zapřáhnuté kočkami, velice podobnými norským lesním.
VELIKOST:
Norská lesní kočka je středních až velkých rozměrů.
HMOTNOST:
V rozmezí 3 až 9 kg.
SRST:
Norská lesní kočka má srst je dlouhou, zdvojenou, hladkou, přiléhající k tělu, s dobře zřetelným hustým podsrstím. Na tvářích vytváří licousy, na zadní části těla a zadních končetinách tzv. "kalhoty". Každý rok jim také do zimy vyrůstá okolo ramen a krku tzv. "límec", který se v létě ztrácí. Zbarvení je nejrůznější, stejně jako u evropských krátkosrstých. Podle barvy srsti se dělí na čtyři druhy.
HLAVA:
Trojúhelníkového tvaru, dlouhá, bez znatelné hranice mezi čelem. Brada je masivní, čelisti plné, s licousy.
NOS:
Nos je dlouhý a široký.
UŠI:
Dlouhé, jejich konce jsou špičaté a mají štětečky, vzhledem stejně jako rys, stojaté, široce posazené.
OČI:
Norská lesní kočka má velké, kulaté a jasné oči. Jejich barva může být libovolná, ale v zásadě je v souladu s tělem.
TĚLO:
Statné, dostatečně masivní, avšak pružné. Krk je dlouhý a svalnatý. Hrudník a ramena jsou dobře vyvinuté. Záda a břicho má široké a pevné. Nohy jsou dlouhé a silné, zadní jsou o něco delší, než přední. Tlapy má široké a kulaté, na pohled těžké.
OCAS:
Je dlouhý a typický pro tato plemena koček. Je pokrytý dlouhou srstí, která plihne a zakrývá zadní končetiny.
CHARAKTER:
Norská lesní kočka se vyznačuje klidným charakterem, trpělivostí a nevázaností. Je dost živá a energická, někdy je však plachá, samotářská a hledá ústraní.
OSTATNÍ POPIS:
Vnějšími tvary připomíná rysa. Podobná je také Turecké van a Mainské kočky.
PÉČE:
Norská lesní kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA

Fotky: Norská lesní kočka (foto, obrazky)
Fotky: Norská lesní kočka (foto, obrazky)

Něvská kočka, Maškaráda (Neva Masqyerade Cat)

Pátek v 12:35 |  Plemena koček

Něvská kočka, Maškaráda (Neva Masqyerade Cat)

Něvská maškarní kočka je nezvyklá nádherná a silná sibiřská kočka. Mají přepychový kožíšek a hrdé, modré oči.

PLEMENO:
Polo-dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v Rusku a vzniklo křížením sibiřských a thajských koček. Mezi "sibiřany" má svoje aristokraty. Díky nim se mohou něvské maškarní kočky zjednodušeně nazývat "sibiřani" se siamským zbarvením, kolor-point. Před deseti lety o takovýchto kočkách věděli nanejvýše nemnozí specialisté. Právě oni poprvé popsali fenotypické znaky této části Sibiřských koček. Po této oblasti břehů Něvy dostaly své pojmenování: Něvské maškarní kočky.
POPIS:
Jsou to neobvykle nádherné a silné sibiřské kočky. Mají přepychový kožíšek a hrdé, modré oči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
Uznávají je pouze kluby WCF.

Fotky: Něvská kočka, Maškaráda (foto, obrazky)

Německý rex (German Rex Cat)

Pátek v 12:34 |  Plemena koček

Německý rex (German Rex Cat)

Německý rex má tenké, středně dlouhé, s nevelkými oválnými tlapami končetiny.

PLEMENO:
krátkosrstých koček
PŮVOD:
Vzniklo v Německu.
VELIKOST:
Německý rex je středně veliká, úměrné postavy kočka.
SRST:
Srst je měkká, hedvábná, krátká, bez krycích vlasů, mačkaná, s tendencí k zaplétání (svinování). Zbarvení je různé, avšak rovnoměrně zastoupené, včetně dovolené kombinace i bílé.
HLAVA:
Hlava je kulatá, široká, hlavně mezi ušima. Brada je silná, s dobře zřetelnými čelistmi.
NOS:
Nos je zlehka splácnutý, v základu ohnutý.
UŠI:
Uši jsou velké, široce posazené, s nenápadně zakulacenými konci, hustě pokryté srstí na vnější straně.
OČI:
Oči jsou středně velké, jejich barva musí být v souladu s barvou srsti.
TĚLO:
Končetiny jsou tenké, středně dlouhé, s nevelkými oválnými tlapami.
OCAS:
Ocas není příliš dlouhý, kunovitý, pokrytý hustou srstí.
OSTATNÍ POPIS:
Kníry má kratší než jiní rexové a méně zatočené.
NEDOSTATKY:
Rovná, ne příliš huňatá srst, lysiny, příliš krátký nebo holý ocas, krajně dlouhá nebo příliš špičatá hlava, maličké uši, slabé svaly.
PÉČE:
Německý rex nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
WCF

Fotky: Německý rex (foto, obrazky)

Munchkin kočka (Munchkin Cat)

Pátek v 12:33 |  Plemena koček

Munchkin kočka (Munchkin Cat)

Dospělý Munchkin kočka je velice zábavné a zvědavé, stejně jako její koťata. Plemeno se vyznačuje svými zkrácenými končetinami.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Munchkin kočka je přítulné oslovení maličkých človíčků, hrdinů pohádky amerického spisovatele F.Bauma "Mudrc ze země Oz".
PLEMENO:
Munchkin kočka je velice vzácné americké plemeno krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Hodně Munchkin koček vzniklo z kočky, objevené v Louisiane v roce 1983. V roce 1995 Mezinárodní asociace koček (TICA) přiznala Munchkin kočku současný status nového plemene. Specialisté však z tohoto popudu vyslovili svoje znepokojení nad tím, že se u ušlechtilých plemen mohou zakrátko projevit jejich trpasličí vlastnosti. TICA tedy navrhla, že nebude registrovat nová plemena, získaná výsledkem takovéhoto křížení. Krátké nohy nejsou pro kočku, která žije společně s člověkem, nikterak na překážku. Přesto však se právě proto tomuto plemenu stále nedaří zdolat hranice Spojených Států.
HMOTNOST:
V rozmezí 2,25 až 4 kg.
CHARAKTER:
Dospělé Munchkin kočka je velice zábavná a zvědavá, stejně jako její koťata.
OSTATNÍ POPIS:
Pružná páteř ochraňuje plemeno od typických neduhů, jako mívají například trpasličí psi.
ZVLÁŠTNOSTI:
Vyznačují se zkrácenými končetinami, navzdory normální velikosti ostatních částí skeletu.
PÉČE:
Munchkin kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
TICA

Fotky: Munchkin kočka (foto, obrazky)

Manská kočka (Manx)

Pátek v 12:32 |  Plemena koček

Manská kočka (Manx)

Charakteristickým znakem Manské kočky je zcela chybějící ocas nebo jeho přítomnost zastoupena pouze 2 až 3 obratli.

PLEMENO:
Bezocasá manská kočka je zařazena do skupiny krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Jejich vlastí je ostrov Man, ležící v Irském moři. Plemeno je známé již z konce předminulého století. Rozšiřuje se hlavně v Anglii, ve Skandinávských zemích i Americe.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 5,5 kg.
SRST:
Srst je jemná, měkká, krátká i dlouhá, na omak připomíná srst králíka. Zbarvení může být zcela libovolné, v podobnosti s evropskými krátkosrstými kočkami.
HLAVA:
Hlava je velká a kulatá, s trochu oteklými tvářemi.
NOS:
Nos je úměrný hlavě, poněkud ohnutý.
UŠI:
Uši jsou u základu široké, na koncích zašpičatělé, vysoko posazené, přiměřeně skloněné dopředu.
OČI:
Oči jsou stejné, jako u evropských krátkosrstých koček.
TĚLO:
Tělo je krátké, svalnaté a mohutnější. Krk je také krátký. Záda a bedra jsou trochu vypouklá. Hrudník má široký. Nohy jsou pevné a urostlé, zadní jsou o něco delší a silněji vyvinuté, než přední.
OCAS:
Existují 2 druhy Manských koček:
1.)ty, které mají ocas - ten jim však zůstal jen v počátečním stadiu růstu, je zastoupený pouze 2 až 3 obratli,
2.)ty, které ocas nemají vůbec - na jeho místě je mělká prohlubeň a srst je zde zhuštěna do malého střapce.
CHARAKTER:
Manská kočka se vyznačuje klidným, vyrovnaným charakterem a přátelským chováním k člověku. Životním podmínkám se dobře přizpůsobuje.
OSTATNÍ POPIS:
Druhé označení - Manská kočka.
Rozlišují se 3 druhy koček:
1.)"stampi" (stumpy): - se zkráceným ocasem (na 2 až 3 ocasní obratle)
2.)"rampi" (rumpy): - absolutně bezocasé (mající na místě ocasu jasně nápadnou jamku, do které zapadne horní článek (phalang) velkého prstu ruky)
3.)existuje však také "teli mansk" (taily manx): - jsou to obyčejní Manski s ocasem, kteří tomuto plemeni přinášejí novou krev.
Je zajímavé i to, že při spáření Manských koček jednoho druhu mezi sebou, tyto kočky nikdy nemají potomka, protože plod v matce zahyne. Potomky lze tedy získat pouze křížením bezocasých koček s těmi, které mají zkrácený ocas. Je však neustálá snaha zkřížit bezocasou kočku s kočkami jiných plemen.
ZVLÁŠTNOSTI:
Jejich charakteristickým znakem je buď zcela chybějící ocas, nebo je jeho přítomnost zastoupena pouze 2 až 3 obratli. Další zvláštností je jejich způsob přemisťování zvláštními skoky, podobnými králičím. Lezení na stromech nejsou přizpůsobeni.
PÉČE:
Manská kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA

Fotky: Manská kočka (foto, obrazky)
Fotky: Manská kočka (foto, obrazky)



Kam dál